Jak dlouho trvá studium medicíny na oboru maxilofaciální chirurgie?

Studium medicíny na oboru maxilofaciální chirurgie není krátká cesta. Je to jedna z nejdéle trvajících a nejnáročnějších cest ve zdravotnictví - a zároveň jedna z nejvíce odměňujících. Pokud se ptáš, jak dlouho to trvá, odpověď je jednoduchá: celkem 11 let. Ale to je jen začátek příběhu.

První fáze: obecné lékařské studium

Nejprve musíš absolvovat šestileté lékařské studium na fakultě, které vede k titulu MUDr. Toto studium je rozdělené do dvou částí. První tři roky jsou zaměřené na základní vědy - anatomii, fyziologii, biochemii, patologii a farmakologii. To není jen zapamatovávání faktů. Musíš pochopit, jak funguje lidské tělo, jak přesně fungují kosti, svaly, nervy a cévy - a to nejen v obecném smyslu, ale v kontextu celého organismu.

Druhá část - tři roky - je klinická. Zde začínáš pracovat s pacienty. Navštěvuješ interní oddělení, chirurgii, gynekologii, pediatrii. Učíš se, jak vybírat správné vyšetření, jak číst rentgeny, jak komunikovat s nemocnými a jejich rodinami. V této fázi se učíš, že medicína není jen věda - je to umění.

Na konci šestiletého studia musíš složit státní zkoušku. Bez ní se nedostaneš dál. Tato zkouška je jedna z nejtěžších v celém vzdělávání. Pokud ji nezvládneš, musíš ji opakovat. V České republice ji v průměru zvládne 85 % studentů, ale u některých fakult je úspěšnost nižší.

Druhá fáze: specializace v maxilofaciální chirurgii

Po MUDr. začíná specializace. V Česku se maxilofaciální chirurgie specializuje jako chirurgie hlavy a krku - a to je klíčové. Nejde jen o zuby. Tento obor se zabývá celou oblastí obličeje: čelistmi, nosními kostmi, čelem, krkem, jazykem, slinnými žlázami a i kůží obličeje. To znamená, že se tady lékaři učí operovat i nádory, zlomeniny, vrozené vady, úrazy z dopravních nehod a i kosmetické úpravy - například po úrazu.

Specializace trvá pět let. Během nich procházíš několika stážemi: v chirurgii hlavy a krku, v úrazové chirurgii, v plastické chirurgii, v anesteziologii a v radiologii. Každý rok máš jiný zaměření. V prvním roce se učíš základy - jak vstupovat do operace, jak držet škály, jak řídit tým. V posledních letech už operuješ samostatně pod dohledem zkušeného chirurga.

V průběhu specializace musíš napsat dizertační práci - obvykle o nějaké nové technice, výsledcích operací nebo komplikacích. Tato práce musí být publikovatelná v odborném časopise. V Česku se každoročně vydá asi 20-25 dizertačních prací z maxilofaciální chirurgie. Ne každá je kvalitní. Ale ta, která je, může změnit praxi.

Co se děje v praxi? První roky po specializaci

Po složení specializační zkoušky jsi už plnohodnotným lékařem - ale pořád jsi začátečník. První roky v praxi jsou nejtěžší. Pracuješ 60-70 hodin týdně. Často jsi na noční směně, kdy přijíždí pacienti s úrazy z autových nehod nebo z násilí. Můžeš být probuzen v 2 hodiny ráno kvůli zlomenině čelisti, kterou musíš opravit do 6 hodin, aby se pacient nezakrvácil.

Veřejná zdravotní péče je přetížená. V nemocnicích v Hradci Králové, Ostravě nebo Brně se čeká na operaci na čelisti několik měsíců. V soukromých klinikách je to rychlejší - ale cena je vysoká. Proto mnoho chirurgů pracuje v obou systémech - ve veřejné péči jako základ a v soukromé jako doplněk.

První roky jsou také časem, kdy se učíš, jak řídit tým. Nejsi už jen chirurg - jsi vedoucí. Musíš řídit asistenty, sestry, anesteziology, radiology. Každý rok ti přijde nějaký pacient, který ti ukáže, že jsi ještě daleko od dokonalosti.

Co se po studiu můžeš stát?

Po 11 letech studia máš v ruce titul spec. chir. hlavy a krku. Ale to není konec. Můžeš se stát:

• chirurgem ve veřejné nemocnici - pracuješ na úrazech, nádorech, vrozených vadách
• chirurgem v soukromé klinice - zaměřuješ se na kosmetické úpravy, implantace, zubní protézy
• akademickým pracovníkem - vyučuješ na fakultě, píšeš články, vedeš výzkum
• konzultantem pro výrobu implantátů - spolupracuješ s firmami jako Nobel Biocare nebo Straumann

Někteří se stávají i experty na digitální chirurgii - používají 3D tisk, virtuální plánování operací, robotickou asistenci. To je budoucnost. V Česku je to ještě vzácné, ale v Praze a Brně už několik klinik začíná používat tyto techniky.

Kdo je pro tento obor vhodný?

Ne každý, kdo chce být lékařem, by měl jít na maxilofaciální chirurgii. Je to obor pro lidi, kteří:

• mají výbornou jemnou motoriku - operace trvají 2-5 hodin a musíš držet nástroj bez třesu
• umí pracovat pod tlakem - často máš 3 pacienty na jednu směnu a všichni potřebují okamžitou pomoc
• nebojí se krve, kostí a zlomenin - to není pro všechny
• jsou trpěliví - některé operace vyžadují měsíce rehabilitace
• mají zájem o estetiku - výsledek operace na obličeji musí vypadat přirozeně

Největší chybou, kterou dělají studenti, je myslet si, že to je jen „chirurgie zubů“. To je nesmysl. Tady operuješ s kostmi, nervy, cévami, svaly - a všechno to musí fungovat jako celek. Pokud chceš jen dělat zubní implantace, stačí ti stomatologie. Maxilofaciální chirurgie je o celém obličeji.

Co tě čeká po studiu? Příjmy a životní styl

Po dokončení studia začneš s příjmem kolem 60 000 Kč měsíčně ve veřejné péči. V soukromé praxi můžeš v prvních letech vydělávat 100 000 Kč a více - ale jen pokud máš vlastní kliniku a klienty. Většina se ale začíná v nemocnici, kde je příjem stabilní, ale nižší.

Životní styl je náročný. Prvních 5 let po specializaci nemáš víkendy. Pracuješ i o svátcích. Většina chirurgů má rodinu až po 35. To není závada - ale je to realita. Někteří se rozhodnou pro částečný úvazek, jiní se věnují výzkumu, kde je pracovní doba flexibilnější.

Je to stojí za to?

Studium medicíny na maxilofaciální chirurgii je jako maraton, který trvá 11 let. Nejsou tu žádné krátké cesty. Ale když operuješ dítě, které se narodilo s vrozenou vadou a po operaci může konečně jíst, mluvit a usmívat se - to je něco, co ti nikdo nevezme.

Největší odměna není peníze. Je to pocity, že jsi změnil život někoho, kdo neměl naději. A tohle není jen slovo. V Česku každý rok přes 1 200 lidí prochází maxilofaciálními operacemi. A většina z nich je díky tomu, že někdo přežil 11 let studia a nevzdal se.